DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 26.04.2010 21:13:17 

Archiv 2009
27.12.2009
Dnes jsem byl ve škole na skupince. Bylo nás 5 statečných - na můj vkus strašná zima. Kromě mojí maličkosti tam byl pinč Lemi, se kterým jsem si vyříkal klučičí věci v lese před cvičením. Potom přijel vlčák Cairo, a to byl taky pěkný řev, když se na mě Cairo přišel podívat. Přijel i velký knírač Roky a Tena, desetiletý čistokrevný voříšek. Nejvíce důstojnosti zachoval Lemi. Já byl trochu rozjívený a s čumákem u země. S Cairem mlátila puberta a schytával to od páníčka, protože se pořád vztekal a chtěl se prát (Cairo, ne jeho páníček), Tena to hlasitě všechno komentovala a knírač Roky byl při každém pokusu o neposlušnost rázně položen na zem. No, prostě elita. Nedá se říct, že bych zlobil víc nebo že by se ve skupince neposlouchalo a zlobilo více než obvykle, prostě jsme byli tlupa divochů po vánočním nicnedělání. 
Panička mě docela pochválila za přivolání. Já se rozeběhl jako žhavá střela a nemohl jsem to nějak dobrzdit. Tak jsem se vrátil o metr zpátky, vzorně si sedl před paničku a čekal na míček za odměnu. Jupí.  
Taky na nás paničky a páníčkové zkoušeli při volné chůzi odkládání, ale to já už umím z Prahy, kde potkávám hodně moc pejsků.
Dařilo se mi i odkládání za pochodu do lehu a do sedu-jenom kvůli Rokymu a Cairovi byla panička těsně vedle, kdy mě něco popadlo. Dokonce jsem se vylepšil i v odložení do stoje.
Drobnou vadou na kráse byla chůze u nohy, trochu mě pobolívala levá zadní tlapa, mírně jsem kulhal a chodil pomalu.
Panička byla celkem spokojená a řekla, že pro velký úspěch přijdeme opět příští neděli.
Do té doby budu odpočívat a šetřit bolavou tlapu co mi budou síly stačit. Kromě 1. ledna, kdy mi panička domluvila velkou společnou procházku ve Stromovce s kámoškou Beou.
Tak pápápá a užijte si to silvestrovské veselí.
 
23.12.2009
Dnes jsem absolvoval bleskovou návštěvu na veterině.  Při odpoledním blbnutí jsem blbě došlápl na pravou přední tlapku. Což o to, ale večer, když jsem skočil z postele dolů, pocítil jsem takovou bolest, že za to vytí by se nemusel stydět ani šakal. Páneček zavelel a jeli jsme na veterinu. Pan doktor nenašel nic, prý to je neurologického původu. Kroutil mi tlapkou, zakroutil mi krkem a já nic. Tak jsem si vykoledoval alespoň injekci proti bolesti, kdyby náhodou a dal jsem za to panu doktorovi dvě velké pusinky.  Tak nevím. Od té doby nepajdám.
A co mi panička provedla když jsme přišli všichni domů! Ozdobila stromeček. Svíčky. Ozdoby. Rozsvítila ho. Nanosila pod něj dárky, ukázala na některé a řekla-tyhle jsou všechny pro tebe, ale dostaneš je až zítra.   Jsou tam hračky. Já je slyšel pískat. Takže zítra. Takže, kamarádi zvířecí a lidský, krásný zítřejší den.
 
21.12.2009
Paničky se spousta lidí ptá, jakže se jí povedlo přinutit mě ležet s mikulášskou čepicí na hlavě. Já to prozradím. Jsem totiž vycvičený boxer. 
 
17.12.2009
Máme v centru Prahy sníh. Mám z toho velikáááánskou radost. Panička po mě nehází sněhové koule - občas se tímto způsobem baví, ale naštěstí se málokdy trefí. Od té doby, co mi dává sýr plněný Alavisem-ona si myslí, že to nevidím - tak se mi blbne mnohem líp.
Předevčírem jsem potkal kamaráda Kida- je to o rok mladší, krásný žíhaný boxer, ale divoký. Nevím proč, ale já ho prostě nevidím, a procházím kolem něj hrdě středem ( t.j. plným fofrem podél zdi). On mi sice pořád povídá Hraj si se mnou! ale já nevím.  Kdybychom měly my, pejskové, v centru Prahy pořádně veliký plácek na hraní, tak by to bylo lepší.
Dnes si na mě štěknul malý pitbull. Chtěl jsem mu to vrátit a několikrát, ale panička mi to zatrhla.   Ach jo.  
Takže čau o víkendu, to už to bude deníček opravdu výcvikový.
 
 
09.12.2009
Já si podám na paničku stížnost. Místo toho, aby následovala pochvala za vzorné chování-vyčenichal jsem pamlsky v její kapse při odpolední procházce-následovalo cvičení při čekání na výtah. Sedni!Lehni!Sedni!Vstaň! Pár obratů. No řekněte sami, je tohle normální?
Na obranu paničky a svojí musím říct, že mi to šlo po malých problémech s ušima ( nějak se mi ty povely nedonesly včas) krásně. Panička byla spokojená. Já taky. A potom se konečně jelo výtahem domůůůů.
08.12.2009
Výcvik jako výcvik. Panička včera prokázala velikou dávku rychlosti, síly a odvahy. Bohužel vůbec nechápe můj přístup k třídění a recyklaci odpadu. Chtěl jsem jí pomoct s vařením večeře a obědu na dnešní den. Panička chodila střídavě od kuchynské linky ke koši a od koše ke kuchynské lince a tak mě napadlo, že se do toho koše podívám, co že to tam je. A to jsem neměl dělat. Panička vyrazila jako blesk, chytla mě za obojek, zvedla mě do výšky, třásla mnou, křičela a dávala mi spoustu jmen. Ríša. Mamánek. Šmudla. Tahle jména teda ani náhodou. Potom mě panička položila na zem. Ví, že mám bolavé koleno a záda. Chodil jsem po kuchyni jako kdybych tam nebyl. Z paničky šel strach.  Po hodině jsme se usmířili. 
Zatím co to panička přepisuje co jsem jí řekl že má napsat, chtěl jsem koš prozkoumat opakovaně. Stačil jeden vlídný dotaz Co tam děláš????? a už jsem ležel paničce u nohou.
Teď už máme s psaním konec. Musíme na večerní krátkou procházku a potom už mě čeká plná miska a pelech (pokud budu vyhozenej z postele ).
 
 
06.12.2009
Dnes jsem měl na programu poslušnost ve skupině pokročilých a stopování.
Poslušnost : na place byla moc dobrá tráva a nejspíš se tam proběhla nějaká háravá kámoška, protože jsem téměř zapoměl na to, že bych měl cvičit. Při odkládání do lehu a do sedu jsem byl ale vzorný, nikam jsem neutekl a zůstal sedět. Potom jsem ukázal jak mi jde kladina. Při přivolání mě držela teta učitelka, panička zavolala a já běhal jako utržený z řetězu dokolečka dokola okolo paničky. No, radost neměla.
Stopa : to teda bylo něco. Panička si totiž z domova přinesla jenom pamlsky, misku a předměty nechala doma. Nějakou misku a předměty sice vylovila, ale tak jí to rozhodilo, že jsme se u prvního lomu začali motat. Stopoval jsem, stopoval a předmět jsem našel k veliké radosti paničky i tety učitelky. A potom už jsem jel jako motorová myš ke konci stopy a k plné misce. 
Nakonec to nebylo tak špatné. Panička slíbila, že už si bude dávat větší pozor při kladení stopy. S tak šikovným psem - stopařem se bude muset holka víc snažit. 
Jo, a málem jsem se kvůli vrozené skromnosti zapoměl pochlubit. Dneska jsem prvně stopoval na dlouhé šňůře. 
A nejlepší ze všeho bylo řádění s Beou po té, co jsme přežili Mikulášské focení.
 
27.11.2009
Dnešní zápisy by patřily spíš do deníčku obyčejného a ne výcvikového, ale je to o zkoušení mé trpělivosti a o tom, jak jsem se nechal nachytat a tak jsem si řekl, že to sem patří.
Všechno začalo tím, že mi od poslední kontroly na veterině dává panička pravidelně Alavis. Nejdříve mi ho dávala rovnou do krku a já nejen že jsem jí tu ruku nesežral, ale ještě jsem si tu šunku za odměnu odcvičil po bytě. A to nebylo všechno. Panička je přece jen o něco chytřejší než já, a tak mě přelstí tím, že mi nacpe Alavis do taveného sýra. Já na to klidně koukám, jak ho tam schovává, a potom tu pusu/panička říká mé tlamičce forma na tunely/ otevřu a ten sýr s Alavisem spolknu. Panička ví, že prášky mi pomůžou na páteř a koleno a já vím, že by mi nic špatného nedala. Tak jí tu ruku nežeru a nechávám ji žít s radostným pocitem, jak chudáka pejska převezla.
Včera to byl takřka horor. Panička přinesla domů takovou obrovskou věc, říkala že prý je to krůta. Malá. Desetikilová. Začala ji porcovat.  Během chvilky-asi 30 minut - byla krůta naporcovaná. Vonělo to. Kráááááásně. Já jsem nevěděl, jestli se mám těšit na to masíčko anebo raději nezlobit při pohledu na to, jak panička tu krůtu porcuje. Dneska mi panička uvařila vývar a  masíčko. Mňam. Mám to slíbeno k večeři.  Tak už musím letět, protože před tou prima večeří se musím jít ještě pořádně projít, potom se nabaštím a budu až do dopoledních hodin trénovat gaučing s dlouhodobým odložením a nenápadným skákáním v noci do postele.
Pápá.
 
 
22.11.2009
Dnes jsem měl v psí škole velký den. Nejdříve poslušnost, potom stopa a nakonec obrany. Tak to vezmu pěkně po pořádku.
Poslušnost : Byl jsem po delší době na skupině pokročilých. Počasí bylo sice psí - hustá mlha a zima - ale jak řekla panička- díky mému výkonu počasí nevnímala. Myslím to vážně. Krásně se mi dařila chůze u nohy. Dokonce jsem při odložení do lehu a sedu jsem nikam neutekl, jak to mám občas ve zvyku. I Stůj! jsem zvládnul celkem obstojně. Trošku jsem se předvedl na kladině. Nejdříve dobrý, ale po druhé  najednou v půlce slyším Stůj ! No to ještě nebylo to nejhorší. Lehni! to teprve bylo něco. Protože se začnu vždy strašně vrtět když se mě někdo dotýká, tak jsem to předvedl i tentokrát. Panička měla co dělat aby zachovala chladnou tvář, ale i když se málem potrhala smíchy,  nenechala mě spadnout dolů. Nakonec se paničce i tetě učitelce povedlo mě postavit a tím jsem s překážkama pro dnešek skončil. Vlastně ne, jednou jsem se přehnal přes áčko za míčkem jako uragán.  Největší legrace byla při tréninku přivolání. Držela mě panička od beaglů, moje mi zdrhla mávajíc míčkem a pak to přišlo. Ríšo, ke mně! Rozeběhl jsem se jako šílenec. Panička, protože mě zná, že si cvičně oběhnu dvě kolečka než si vzorně sednu před ní, vyrazila  proti mě. Zarazil jsem se po necelém metru a vzorně si sedl. To jsem byl kluk šikovnej.
Stopa : To se jeden může snažit sebevíc, když má na druhém konci vodítka takový materiál. Panička krabičku s pamlskama, které měla trousit po stopě, nechala na střeše auta.  Krásně voňavý slovenský točený salám. A tak občas utrousila malý kousíček salámku z misky, kterou jsem měl na konci stopy.  Když všichni nakladli svoje stopy, přišla moje chvíle.  No, to bylo něco. Čuchám, čuchám, odměny skoro nikde. Ale o to víc jsem se snažil u předmětů.  Ještě že si tentokrát panička zapamatovala kde jsou lomy a kde předměty. Až na ten poslední lom. Nakonec aby nám ušetřila ušetřila teta učitelna trápení a ostudu, řekla paničce, ať mě nechá ať si čuchám sám. A já jsem šel, pejsek statečný, sám a čuchal, čuchal, předmět na třetím úseku krásně zalehl a těšil jsem se na konec, na tu mističku plnou dobrot, schovanou  v tmavěhnědé ponožce. Stopa byla do U, přes 200 kroků dlouhá, asi 20 minut stará. 
Obrany : Moje tajná vášeň. Měl jsem trochu strach, když jsem přišel na plac a figurant povídá paničce, že zkusíme revír. Vytřeštil jsem oči, protože jsem to měl dělat poprvé a velice jsem se divil. Ale bylo to o tom, že jsem zatím seděl na zadku a štěkal jako šílenec. Jak řekla panička: Ríšo, nic si z toho nedělej, za půl roku to pochopíš. Nejvíc se mi líbilo zadržení. Jéje, to bylo něco. V druhém kole už revír nebyl. Ale. Vyřítil jsem se za figurantem. Ajej. Au. Kníknul jsem si. Spomalil, a šup šup na figuranta. Ten slyšel, že jsem kníknul a tak panička běžela první dva kroky se mnou a pak jsem sylšel ten krásný povel Drž! Neběžel jsem na figuranta tak rychle, ale rukáv jsem si nesl k autu rychlostí blesku. Panička byla se mnou moc a moc spokojená.  A já jsem byl taky spokojený. Teď už musím končit, jsem po dnešku unavený jako pes a musím ještě s paničkou na procházku.
 
 
17.11.2009
Myslím, že i psí školy by měly mít o státních svátcích zavřeno.   Počasí krásné. Panička se rozhodla, že jí udělám radost a já se snažil. Chůze u nohy dobré, odkládání do lehu a sedu zqa pochodu taky dobré v mezích mých možností. Obraty na místě jsem se taky snažil. Na štěkání nedošlo. Než jsme se dostali ke kladině, přišla kamarádka Bea, co měla hodinu po mě a začal jsem dělat blbosti. Při chůzi na kladině jsem nedával pozor, áčko jsem zvládnul asi na potřetí, když mě ženské přelstily míčkem. To jsem letěl, že jsem samou radostí áčko málem povalil. U aportu jsem taky blbnul. A to jsem neměl ani moc prostoru. Panička si mě uvázala na dlouhou šňůru,  hodila aportek a zavelela Aport! Málem jsem se o něj přerazil a  hned na to : Ke mně! Ach jo. Měl jsem strašně práce s tím, abych aportek strašně držel, tak jsem si na to udělal menší přestávku abych ho chytil pořádně a to se paničce nelíbilo. Tak jsme se alespoň pořádně potahali a šlo se šlapat stopy. Šly obě paničky. Ta moje mi udělala dlouhou stopu do U, a představte si, musel jsem něco málo přes půl hodiny čekat. Při kladení stopy bylo krásné počasí, říkala panička. Mlha, bezvětří. A copak to počasí takhle nemohlo vydržet než jsem stopu "odčuchal" ? První úsek byl jedním slovem strašný, foukalo mi šikmo přes stopu a to se čuchalo špatně. Druhý a třetí úsek už byly lepší. Moc nadšený jsem sám ze sebe nebyl, tak jsem alespoň vzorně zalehával předměty, aby měla panička radost. Panička mi potom řekla, že až já jednou udělám stopu tak, že budu hezky čuchat a i zalehnu hezky předměty, tak se z toho snad  zblázní. Stopa jako celek k těm povedeným rozhodně nepatřila. Máme video-točila nás panička od Bei. Tak ho musím pomoct paničce sestříhat a to nejlepší dát na svoje stránky. Ale to nepovedené tam bude taky, aby se neřeklo, že se jenom chlubím.  Jinak se mi to moc líbilo, viděl jsem opět Beu a hlavně mi panička slíbila že se půjde na obrany. Jupíííííííííííí.
 
14.11.2009
Dnes jsem byl po dlouhé době na obranách. Parááááááááda. Byl jsem moc nadšenej a všichni kolem taky. Měl jsem trochu obavy, jak mi to půjde, protože jsem dlouho na obranách nebyl. Ale šlo mi to, panička mě povzbuzovala a já měl velikou chuť kousat. Povedlo se mi bez problémů i zadržení. Před pauzou jsem měl občas "báječný" nápad zakousnout se do ruky bez rukávu, ale můj úmysl byl vždy odhalen. Tentokráte jsem to udělal bez jediné chybičky. A jak jsem utíkal s rukávem k autu aby mi ho náhodou nikdo nevzal .... nakonec podívejte se v sekci video sami.
 
 
 
 
09.11.2009
Přestávka v cvičení neměla dlouhé trvání.  Přesvědčil jsem se o tom, když jsem se již v osm večer domáhal nečeho dobrého (páníčkové mi dávají  dopoledne granule a potom až večer kolem desáté po procházce). Chceš žrát, potvoro mlsná, řekla si panička, vzala do ruky hrstičku granulek a už to jelo.  Ke mně! K noze! honem , honem, jdeme. Ríšo sedni! pochvala, granulka a zase. Večerní cvičení mezi kuchyní, předsíní a páníčkovou pracovnou byla takřka zrada na boxerovi.  Bez cvičení asi nejsou granule, a koláče asi vůbec ne. K noze! Lehni! Odložení za lehu se mi podařilo, co jiného jsem měl dělat když jsem chtěl tu granuli.  A potom, zrada veliká. Odložení do sedu. Ajvajz. Nezůstal jsem sedět. Vlídně ke mně panička přistoupila , chytla mně za obojek a zavelela Sedni! K noze!  A po chvilce chůze a zase Sedni! Tentokráte jsem ji převezl sedl jsem si okamžitě a zůstal jsem sedět. Pár obratů na místě, oči upřené na granule.  Zasloužil jsem si nakonec všechny co měla panička v ruce. Ovšem nakonec zrada. Odměrka plná granulí nad prázdnou miskou a povel Štěkej! Radost byla veliká na obou stranách. Panička se radovala, že jsem štěkal a já se radoval že se raduje panička a že jsem si ty granule v odměrce poctivě vyštěkal.
Prý se musím hodně moc snažit, abych se v Brně před holkama předvedl.  Jestli budou takovéto novoty po každé návštěvě Brna, tak nevím, nevím, co té paničce provedu.
 
07.11.2009
Po včerejším výletě a cvičení v Brně jsem byl  jako rybička a tak panička zavelela : Jde se cvičit! Dnes byla skupinka. Po včerejšku jsem se fakt upřímně snažil. Chůze u nohy a obraty : to mi šlo dobře. Při odkládání do lehu jsem si lehl rychle, čekal jsem že panička odejde , ale raději si stoupla na vodítko.  Na můj vkus tam bylo moc psích kluků. Při odkládání do sedu panička poodešla jenom kousíček, usmívala se že jsem šikulka  a já ji nezklamal. Povedlo se. Potom nás čekala spousta cvičení zaměřených na to, abychom se já, a moji spolužáci, do sebe nepustili když chodíme kolem sebe v těsné blízkosti. Já si nevšímám pejsky kolem sebe ani když panička nemá pamlsek v ruce, teď ho měla a pořád mi říkala, že nikde žádný pejsek není - to ale dělá běžně i v Praze když potkáme "kámoše". Tak se nám dneska celkem dařilo, panička mě hodně chválila.
 
06.11.2009
Ráno ( ve třičtvrtě na jedenáct) jsme s paničkou nastupili do auta a vyrazili směr cvičák KK Zetor Brno. Čekala tam na nás  pani Šabacká a dvě nádherné boxeří holky Cita a Kvíny. Předvedl jsem jak umím chůzi u nohy, obraty na místě, odkložení za pochodu do sedu a lehu  (to se mi nakonec taky podařilo), předvedl jsem jak umím nosit aport ale hlavně, jak mě fascinuje míček a jak jsem kvůli němu ochoten i vzorně cvičit. Štěkat se mi moc nechtělo. Panička pozorně koukala, jak cvičily Cita a Kvínka, aby věděla, jak to vypadá a jak má který cvik se mnou provádět, abych to uměl taky tak jako holky.  Spokojenost byla veliká, že jsem se v cizím prostředí choval celkem slušně a než jsem na spáteční cestě usnul, slíbila mi panička, že určitě ještě do Brna pojedeme.
 
3.11.2009
Dnes jsem byl v rámci výcviku s paničkou koupit knížku v knihkupectví Luxor na Václavském náměstí. Bylo to dost náročné, protože jsem musel poslouchat. Chodit u nohy, sedat si, lehat a vstávat, jak panička řekla.  Moc se mi tam líbilo, i když já přestal číst knížky už jako štěně.. Nejlepší na tom ovšem byly pamlsky, které panička tahala z pravé kapsy u bundy, nejspíš bezedné, a dávala mi je po každém druhém, třetím, povelu.  Takže tam můžu.  Za sebe můžu říct, že  nakupování s paničkou je lepší než nakupování s páníčkem, jak jsem psal ve svém deníčku 26.10. Páníček mi sice nedává žádné povely, ale ani ty odměny ne!
Způsobné chování můžu takhle trénovat zas a znova. Je to rozhodně jiné, lepší a zdálo se mi to i zábavnější než opakování chůze u nohy, obraty, odkládání. V noci! Za deště! Na mokré trávě! To mi panička provedla včera.
Ale jinak spokojenost veliká.
 
 
31.10.2009
Dnes jsem se vyznamenal. Byl jsem  na skupině se štěňátky, co už něco umí, panička zítra na cvičení nemá čas tak proto ta změna. Znal jsem akorát jednoho pejska z tábora - ovčáka Caira - ale ten už od té doby vyrostl a málem jsme na sebe cenili zuby. Protože každfému psímu klukovi musím vysvětlitl, že poroučet budu já a každou holku bych nejraději nakryl, zatímco si ostatní pejskové hráli, musel jsem ležet paničce u nohy. A tak jsem alespoň koukal po nádherné leonbergří fenečce.  Jéjéjé. Cvičil jsem vedle ní. A podle toho to taky vypadalo. Panička vždy důrazně řekla, co jsem udělal špatně a musel jsem to opakovat, ale vypadala asi takhle .  Ale povedla se mi kladina, šel jsem po ní úplně sám (ale šilhal jsem po ostatních), panička kráčela vedle a dělala že toho příšerného psa nevidí. A jak se mi tak dařilo, dařilo se mi i u áčka, na které se mi v té zimě vůbec nechtělo. Jak říkala panička, budeme muset dělat častější změny jednat co do místa kde cvičit a na kterou skupinku přijít. Akorát teta učitelka říkala že nemůžeme k úplným štěněcím začátečníkům.  Určitě se mi i spousta věcí povedla, ale panička si z celého cvičení pamatuje jenom mé pohledy na tu nádhernou fenku. 
Jestli všechno dobře dopadne, tak budu příští týden cvičit v Brně. Tak mi držte pěsti a tlapky. Cizí prostředí. Cizí kromě paničky úplně všechno. Alespoň bude pořádná sranda.  
 
28.10.2009
Dnes jsem měl samostatnou hodinu. První velká změna byla hned na začátku. Prý budu dělat půl hodiny starou stopu. Panička mi našlápla stopu ve tvaru U 200 kroků dlouhou, na které  ve spojení s tetou učitelkou vymyslely jeden tupý a jeden ostrý úhel. Žrádla aby se neřeklo a po půl hodině jsem nastoupil.  Na to, že jsem měl takovéto překvápko poprvé v životě, stopy jsem dělal vždy čerstvé, jsem se pochlapil, vzorně zalehl první předmět - filc.  A potom to začalo. Na druhém úseku jsem měl předmět z kůže, čuchnul jsem si k němu a že jako půjdu dál, no nebylo mi to dovoleno, musel jsem si vzorně lehnout a dostal jsem kromě pamlsků pochvalu. Potom mě čekal lom do ostrého úhlu. To se ví, že jsem to vypracoval téměř bez chybičky, ale předmět - dřevo - na posledním úseku se mi zase moc nepodařil. Mističku na konci stopy jsem našel a zalehl bezchybně. To umím dobře. Musím říct, že když panička šlapala stopu, tak bylo bezvětří, pod mrakem teplo tak akorát , jenomže když jsem nastoupil, tak už foukalo ale dařilo se mi náramně. Moc jsem byl chválený.
Chůze u nohy a obraty : až na to odkládání za chůze mi to šlo. Sledovala mě vlčačka Bea s paničkou a myšlenkama jsem byl úplně někde jinde.
Překážky : prošel jsem se po kladině, panička mě nechala jít úplně na volno a to se mi to panečku šlapalo, ne jako na posledně.
Vysílání :S Beou jsme se předháněli, kdo při vysílání poběží lépe a rychleji k zelené misce s pamlskama. Musím nesportovně přiznat, že jsem byl rychlejší, připomělo mi to aportování a to letím div že se nezabiju.
Aport : ostuda největší. Nejdřív to na mě panička s tetou učitelkou zkoušely s malým aportem. Pch. Taky jsem ho paničce málem hodil na nohu, že ho nechci. Držel jsem ho v tlamě dost špatně, než jsem si vybojoval aport velký. Bylo to lepší. Ale  nějak jsem na aportování neměl svůj den a ještě jsem to schytal, že prý malý aport nemám rád a že mi za to nestojí.
Celkově stopa dobrá, zalehávání předmětů špatné, chůze u nohy a obraty ucházející, vysílání dobrý, aport špatný.
Panička si myslí , že jsem zlobil schválně. Ale to já jen proto, abych mohl co nejdřív do školy.
 
26.10.2009
Dnes jsem necvičil ve škole, ale šel jsem s páníčkem na Václavák nakupovat knížky. Bylo to takové udržovací cvičení.  Trvalo mi dost dlouho, než jsem zjistil, že hodně lidí na jednom místě je celkem normální. Panička říká, že to mám jako trénink způsobného chování když budu doprovázet na výstavy své kamarády anebo chodit s paničkou a páníčkem tam, kde je hodně lidí.  Tolika učení pro tak malého pejska.
 
25.10.2009
Dnes jsem byl v psí škole na skupince. Bylo to náročné, protože tam byly 3 krásné holky ale jeden klučičí konkurent. Na cvičení bylo znát, že jsem se mu delší dobu nevěnoval. Chůzi u nohy a obraty na místě jsem zvládal dobře, koukal jsem na paničku jako na obrázek protože panička se tvářila, že má v každé ruce nějakou dobrůtku. Ve skutečnosti je tahala z pravé kapsy. Co jsem ovšem nezvládl po tak dlouhé době mezi kamarády, bylo odložení do sedu.  Trochu jsem se proběhl. Nakonec jsem raději poslechl na přivolání, protože panička se tvářila, že to není legrace.  Další legrace byla při zkoušení přivolání, oběhl jsem paničku dvakrát dokola než jsem si sedl vzorně. prý se mám na co těšit na individuální hodině. Radost jsem měl z překážek - dvakrát kladina a dvakrát áčko. Protože se vždy celý rozvlním, když mě kdokoliv pohladí, byla  kladina při plnění povelu lehni nějaká moc úzká, okamžitě jsem si , uličník, lehl na bok, šťouchal jsem tetu učitelku nohama a paničce dávl pusinky. Tak jsem byl rozesmátou paničkou potupně sundán na zem.  Cvičeníbylo moc fajn,  ale jak panička říkala, musíme zase pilovat některé základní věci od začátku, aby ze mě byl způsobně vychovaný pejsek. Ve středu bez ohledu na počasí vyrážíme s paničkou zase do školy.
 
24.10.2009
Dnes jsem byl na velké procházce v Průhonicích v parku. Musel jsem poslouchat a opakovat různé cviky, protože zítra  jdu do školy na skupinu. Nejvíc se mi dařilo aportování gumového kolečka. i když to do výcvikového deníčku moc nepatří, musím říct, že jsem měl doma velkou bojovku. Chytal jsem Emánka a Ignáce-to jsou naši činčilí kluci-  dostali se ven z klece a kdybych nezasáhl já, kdo ví.