DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 26.04.2010 21:13:17 

Výcvikový deník
28.03.2010
To bylo dnes príma cvičení. Panička jásala radostí, já taky. Počasí bylo taky supr, jenom trochu větrno. Prý jsem cvičil na své poměry přímo ukázkově. Taky když jsem byl po takové době na cvičáku, tak jsem se taky poradoval. Sedni!Lehni! Vstaň! Obraty na místě, chůze u nohy, jéjda, to bylo. A k tomu Bea, Bela a Marko, všichni ovčouni.  Dokonce jsem si dal dvakrát kladinu. Nechodil jsem po ní hodně dlouho, protože mám problémy se spondylózou a levým kolenem, ale jako starej mazák jsem to zmáknul. Dokonce i áčko. Dva krát. Potom mě panička nechala chvilku odpočinout, protože tlapy trochu boleli. 
A po cvičení hurá na stopu. Postroj, pamlsky a šlo se na louku. Vítr foukal jako blázen. Stopu šlapala panička za asistence paničky od Bei. Protože obě ženské znám, měl jsem obavu, co mi provedou. Ale protože jsem dlouho nestopoval, stopa byla kratší, s jedním lomem, dva předměty, a příjemně hodně pamlsků cestou. Dokonce jsem i krásně označil předměty.
Zkrátka a dobře: paničku jsem zase dostal. Jako vždy, když jdeme cvičit po delší době. To teprve zjistí, jakého šikulu má doma.
A prý budu dobrým příkladem pro svého nového kámoše.
Nevím, kdy napíšu příště. V pátek jede panička pro pejska do Brna a potom nevím, kdy nás oba někam vyveze.
Každopádně zítra, nebo spíš v úterý, dáme fotky na internet, abyste se mohli kochat, jak nám to všem čtyřem pejskům dneska šlo.
 
 
25.03.2010
Poslední dobou se doma něco děje, nerozunmím tomu a nikdo mi to nechce říct. Pánečkové přitáhli domů nějaký pelíšek, ještě jednoho plyšového bobra, dvě hračky na tahání, novou nerez misku, tenké modré vodítko  a aby se neřeklo tak pro chudáka Ríšu tam bylo jednom jedno prasečí ucho.
Minulý týden v sobotu jsme jeli do Opatovic nad Labem. Páneček tam mě práci a tak že se budeme s paničkou procházet po okolí. Příjezd začal tím, že jsme se podle navigace málem ztratili. navigace nás vedla po dálnici, pánečkové nakonec po dálnici jet nechtěli, a tak se ztratila asi i navigace.  naštěstí páneček se domluvil po mobilu, kam že to máme přijít. Páneček šel pracovat a my s paničkou prozkoumávat okolí. Šli jsme směrem, kde jsem tušili přírodu-pole, louky, les. Nejdříve to vypadalo, že jedinou přírodou bude trávník na fotbalovém hřišti, ale panička-průzkumnice šla napřed a já za ní - podél hřiště k poli. Tam byly kopce hlíny a v dáli něco, co si panička neviděla co je, protože neměla brýle. Šli jsme teda blíž-byl tonějaký plácek, v něm budova, obehnané plotem.  Jak jsme se přibližovali viděli jsme tam kotce  .... prostě jsme našli cvičák. kdybychom ho hledali, říkala panička, nenajdeme ho. za cvičákem les... to bylo něco pro městského boxera Ríšu.  Blbli jsme spolu asi hodinu a potom šli k autu.
Z Opatovic jsme jeli ještě do Bořetic u Kolína. Fotky nemám - kromě fenečky Pegy. Jediné, co jsem si odnesl bylo důrazné poučení- naštěstí jen slovem - že slepicenejsou na hraní.nechápu. Každé zviřátko přece musí sportovat. A já si chtěl jenom hrááááááát.
Panička řekla, že v sobotu půjdeme na cvičák. Bude tam i Bea s paničkou. nejdříve poslušnost a potom stopování. Budou údajně i nějaké fotky, ale nevím čeho.  Bude to moje první stopa po dlouhé době a počasí prý má být nevalné, tak uvidíme.
A potom až do pátku si budu doma užívat posledních chvil klidu, protože v pátek bude dvojnásob velký den. Panička přiveze kámoše Cliffa   a to druhé bude založení našich nových společných stránek.
Tak zatím haf, musím ještě chvíli chrápat a potom jdeme s paničkou ven, abychom mohli až do rána spát.

26.02.2010

Panička má dnes dovolenou. Tvrdí že kvůli boji s rýmou, ale .... já vím svoje. Páneček je dnes mimo Prahu a tak máme s paničkou doma klid.  Vstávali jsme skoro v deset - kvůli tomu, že jsme fandové do olympiády tak chodíme ven i v noci dost pozdě tak mi ta desátá ráno nevadila - vyrazili jsme do deště. Původně byl domluvený výlet do Stromovky, ale panička od Bei má za sebou náročnou noční službu, a sestra mé paničky v psím počasí se Šmoulíkem a Kvínkou na dlouhé procházky moc není.
Teď paničce pomáhám uklízet. No, nepřekážím u toho.  Ležím na pelíšku a zavírají se mi oči. Nevím, co si na mně pánečkové na víkend vymyslí.
 
20.02.2010
Paničce jsem vysvětlil, že je potřeba do deníčku psát, i když se občas není čím chlubit. Ale pěkne po pořádku.
Ta lepší chvilka byla včera, kdy jsme šli s paničkou  vyzvednout pánčekovi léky do lékárny. Před lákárnou nebylo kde mě uvázat a tak se panička zhluboka nadechla, zavelela Ríšo, lehni! a vešla do lékárny. Po chvilce mi bylo teskno tak jsem si stoupnul a koukal dveřma dovnitř(co kdyby panička někudy utekla) a ona tam byla! Po chvilce vyšla ven s malou igelitkou a moc, moc mě pochválila.
Zato dnes, to bylo teda něco. Nejdříve jsme vyzvedli tetu učitelku. Panička si od ní vzala pro svého Ríšu velikánské granule a dva balení konzerv a.... já asi špatně vidím ..... košík????.... Košík!!! Na můj kráááásnýýý obličej. Hned mi ho vyzkoušeli, jásali, radovali se. Potvory. . A já jsem jim taky nezůstal nic dlužnej. A tady by měla začít balada o hluchém pejskovi.  Jak z divokých vajec. Navíc jsem tam měl kámošku Amy , labradorku, z tábora. A panička chtěla abych cvičil. Občas jsem soutěžili kdo z koho, ale proti paničce jsem neměl šanci. Schytal jsem to jako ten nejubožejší pejsek. Křičela, vodítkem škubala. Já se tvářil , že s tou osobu na drhém konci vodítka nemám nic společného, ale všichni to viděli a tak jsem nakonec sklapnul. Panička mi pak ještě vynadala, že kvůli tomu, že zlobím, málem nedostala od tety učitelky hašlerku. Rozumíte tomu???
Po cvičení jsme se šli projít na chvilku do lesa  a hurá domů. Teď mě čeká ještě plná miska  a hurá do postele a spát.
 
08.02.2010
Dnes jsem měl teda den. Rvačka lepší než hospodská.
Bydlíme ve třetím patře. Šli jsme s paničkou na procházku a protože někdo nechal v přízení otevřené dveře od výtahu, museli jsme dolů pěšky. Ovšem jak jsme byli skoro v přízení, strhla se pěkná mela. U výtahu byli volně dva pejskové, páneček ani panička nikde, dvoje dveře na dvůr zavřené. 
A jen jsme se uviděli, bylo zle, menší z pejsků na mě zaútočil a už to bylo. Vyříkali jsme si to poměrně brzy, když vešel ze dvora do baráku páneček od těch dvou psů. Panička mu šíleně vynadala, tak nazlobenou jsem jí dlouho neviděl ani neslyšel, vypadala asi takhle . Pán od těch pejsků se pořád omlouval, uznal svoji chybu, dal paničce telefon a řekl kde bydlí, ale co na tom když už se stalo. Tak jsem trochu pajdal ale jen do doby než jsem uviděl něco zajímavého. To jsem na všechno zapomněl.
Přišli jsme domů, v pohodě. A potom si panička všimla, to co nebylo vidět na první pohled.  Že jsem měl šrám na uchu to si všimla panička hned, ale ty rány na pravé přední noze až když si mě pořádně prohlížela. Vyčistila mi rány desinfekcí a usoudila, že to na šití není a tak mi dala do svého pokojíčku na zem deku a teď se hlídáme navzájem. Jen mám strach, aby panička toho pána od těch dvou psů nesežrala. I když, musím přiznat, ani já jsem tomu pejskovi co mě napadl nezůstal nic dlužen. Panička mluvila s pánem a prý má ten pejsek ránu na noze a na krku.
Budiž to poučení pro vás všechny, lidičkové. Nenechávejte nás bez dozoru volně pobíhat! Nikdy nevíte kdo jde kolem! Nespoléhejte nedůvodně na to, že se nemůže nic stát. Já se sice nebojím, ale ...
Teď teda odpočívám na pelíšku a čekám než se mi tlapka zahojí.
Panička volala tetě učitelce že cvičit nepřijedeme. A říkala jí co se mi stalo. Prý bylo takhle a ještě "lépe" potrhaných mých kamarádů daleko víc. Tak nevím, nevím.
Zítra zase napíšu několik řádků, jak se mi daří.Zatím se mějte, musím si odpočinout, než vyrazím na večerní procházku. Haf.
 
06.02.2010
Dnes byla panička se svoji sestrou a jejím boloňáčkem Yorkem Anerico na  výstavě DUO CACIB v Brně.  Ráno vstala už ve čtyři hodiny, zabalila baťůžek se svačinou a odešla a já zůstal doma. Sice s pánečkem, ale doma. naštěstí panička přijela celke brzo. O výstavě říkala že to byl strašný zmatek, hodně pejsků, lidí, aut. A prý raději cvičit než na výstavu. Ještě že jsem jenom Ríša bez PP.
 
04.02.2010
O půlnoci se mnou panička vyrazila ven, že se ještě musím před spaním vyčurat. Při zpáteční cestě  jsem se najednou zarazil, protože se k nám hnalo něco malého a my s paničkou netušili, co je to za zvíře. A ona se z toho vyklubala tříměsíční holka,zlatá boxerka. Panička se rozplývala, jak je to krásné , úžasné psí mládě.  Já si řekl : Jéjda, ženská a ... No  ještě že jste paničku neslyšeli. Povídala mi něco o obtěžování nezletilých , málem se mnou třískla o zem a zařvala : Lehni! Nerad, ale lehl jsem si. Panička vypadala, že není radno si s ní zahrávat, a to je fakt lepší poslechnout. A tak jsem ležel, smutně koukal. Když malá boxerka odešla, panička se usmála, a zavelela : Ríšo sedni! Moc mě pochválila, dala mi malou odměnu a řekla hotovo a šlo se domů.
 
31.01.2010
Včera ráno se začaly dít podivné věci. I když byla sobota, panička vstala docela brzo. Uvařila si do termosky teplý čaj s citrónem a medem, zabalila věci do batohu (foťák, odměny, teplou mikinu) a zavelela : Ríšo, jdeme!  A Ríša šel. Šli jsme do garáže pro auto. Nalodil jsem se a už se jelo. Sluníčko svítilo, bylo krásně teplíčko a to bylo teda něco. Málem už jsem spal, když jsem otevřel nejdříve jedno oko, potom druhé a jéje. Jupíííí. Já jsem ve škole. To je radost.
Dorazili jsme na skupinku mírně pokročilých.  Bylo nás tam celkem dost. Jak můžete vidět na fotkách ( odkaz je v aktualitách) cvičení se nám všem docela dařilo. Svítilo nám sluníčko, nebe bylo modré a bylo teplo. Sněhu sice bylo dost, ale to vůbec nevadilo. Na cvičení takřka ideální. Chodil jsem vzorně u nohy. Jenom u odkládání panička zůstal hned vedle. Prý dlouho jsem cvičit nebyl a měl jsem kolem sebe moc "kámošů"  a tak mě musela hlídat. Dařili se mi i obraty na místě. Nejlepší bylo ale odložení. Ne že by se mi chtělo na sněhu ležet, ale potom to šlo.  Dělali jsme spoustu různých cviků, chodili v kruhu, potom jsme udělali jednu řadu, nakonec dvě a šup do hlubšího sněhu. Panička říkala , že to asi musíme udupat plochu pro začátečníky, co mají přijít cvičit v jedenáct.
Moc a moc se mi to cvičení líbilo, panička měla taky radost. Vždyť jsem kvůli bolavé tlapce byl naposled cvičit třetího ledna. 
A aby mi to nebylo líto,  paní učitelka přivezla pro mojí maličkost z velkoobchodu baleví Alavis 3 , Apto-Flex sirup,  a protože jsou jak pani učitelka tak  panička potvory, tak ještě 80 cm dlouhé vodítko na cvičení.
Tak protože je toho na mě dost, jak cvičení tak i té medicíny na klouby, musím honem, honem , odpočívat, abych mohl cvičit a psát do deníčku.
Takže ze smajlíků nejlépe vystihne naši náladu tento
 
26.01.2010
Dnes je velká změna. Panička má dovolenou. A tak včera večer, protože sněžilo a nebyla zima, vzala sebou panička na procházku míček a trochu jsem musel cvičit. Dnes ráno jsem si přečetl na karláku novinky a panička řekla, že kdybych dělal takhle stopu jako motorová myš tak by to bylo něco! A za odměnu mě doma čekal trénink dlouhodobého odložení v posteli.  Fotky jsou TADY
 
25.01.2010
To dneska bylo něco. Strašný mráz a já šel s paničkou do zverimexu podívat se na hezký obleček, jestli se do něj vejdu. Na moji "maličkost" obleček teda nebyl a víte co mi panička jedna provedla? Ríšo lehni! zavelela vedle krabice s dobrůtkama pro pejsky a ještě mi strčila pod nos svoji tašku a prý Hlídej! Koukal jsem jako blázen co že to má znamenat, ale tvářil jsem se že je to normální a ležel jsem a hlídal zatímco panička vybírala krmení pro činčily. Já potom dostal taky odměnu. Dvě sušené prasečí ouška a od paní prodavačky za šikovnost ještě jednu psí sušenku. No řeknu vám,  byl jsem rád, když jsme byly venku. Panička měla taky radost že jsem byl zase vzorný a šikovný pejsek a prý tam budeme chodit spolu častěji, když se umím tak hezky chovat.  A jestli bude počasí přát, teda jako že nebude zima a ani sníh, tak pojedeme v neděli do školy na cvičení.  Nesmím prý usnout na vavřínech.
 
16.01.2010
Dnes jsem se vyznamenal. Ráno jsem byl s paničkou na procházce. Jenom kratičké, kvůli tlapce. Přišli jsme domů, panička vzala lístek - prý seznam co koupit - pánečkovi řekla ahoj a vzala sebou na nákup tašku na kolečkách. Já zůstal doma. Nezůstal jsem doma sám ale s pánečkem. A ten se teda vybarvil. Panička přišla domů po půl hodince a páneček jí řekl co jsem provedl : Seděl u dveří a plakal a plakal a plakal. Ale jenom než přišla panička. To jsem se celý rozvlnil, začal blbnout až jsem samou radostí paničku málem porazil. Prostě jsem se  radoval jako boxer.
 
15.01.2010
Tohle je spíš jen pro deníček ne výcvikový, ale je to taky o tréninku a prý do toho nemám co kecat protože neumím psát. Od minulé neděle se staly jenom tři věci : jel jsem opět s paničkou metrem do Strašnic za tetou Zuzkou, panička předvedla ukázkové sedni na ledu a já mám, bohužel, zase bolavou levou zadní tlapku.
Ale po pořádku.
Probudil jsem se do krásného zasněženého rána. probudil jsem se na slova : Vstávej lenochu lenošná, jdeme za tetou. Celý jsem se rozvlnil a tak jsem se těšil na tetu, že jsem nečekal žádnou záludnost. A tak jsme se s paničkou brodili sněhem a tak jsem si říkal : J=jda, my nejedeme autem? No, a to už byl najednou Václavák a já věděl, že je zle. Nevšimol jsem si, že panička vzala sebou ráno i košík a než jsem si to všechno v hlavě srovnal, už jsem měl košík na mém kráááááásnem obličeji a seděl na eskalátoru. teda, to jsou opravdu divné schody. Panička mi pořád říká, kam se ženu, že chodí schody, já že chodit nemusím, ale ... když jsme byli z metra ven, bylo to nejlepší. Sněhu jako v pohádce, brodil jsem se v něm po kolena a bylo to moc príma.  Abyste rozuměli : k tetě Zuzce chodí panička na "zkrášlování" - manikůra, pedikůra, kosmetika a tak. Já dostanu na zem svoji deku, vedle kyblík s vodou. Ale nemyslete si že se flákám. teta to umí moc dobře s lakem na nechty a tam nemůžu spát, musím bránit svoje drápy před laky na nechty různých barev. Prý je budu mít stejně jednou nalakované. A když si nakonec ženské povídají u kafe, dosanu hrst piškotů a hned 2x, abych měl taky radost. Na zpáteční cestě nás kontroloval revizor. Prý jestli mám lístek . Panička vzala mobil a ukázala mojí jízdenku a jeli jsme po dlouhatánských schodech nahoru a potom jsme byli venku, sníh, příjemný vzduch a z mírného kopečka dolů za pánečkem a vyhřátou postelí. Asi jsem to ještě nepsal, ale bratranec tety Zuzky je pánečkem mého tatínka. 
Ve středu jsme byli s paničkou na procházce. Nejdříve jsme šli do papírnictví koupit pro pánečka sešívačku.
A potom Ječnou ulicí dolů na Karlovo náměstí. Jdeme, jdeme, jdeme a najednou bum bác a panička seděla na zemi. Naštěstí neřekla žádné slovo, protože kolem bylo hodně lidí, po chvilce vstala, a prohlížela si špinavé kalhoty - ráno si je brala čisté. Panička to přežila, kalhoty taky a já? Já dělal že ta osoba co se válí po zemi nemá se mnou nic společné. teda, to jsem nadiktoval panička nehezky, prostě mě to nerozhodilo. Vzorně jsem stál a čekal. Panička trošku fňukala že se bouchla do lokte ale naštěstí dopadlo všechno dobře.
Co je ale nejhorší, zase mám zlobení s levou zadní tlapou. To samé co vloni v červenci, než mi doktor řekl že mám spondylosu a zakázal mi naprosto všechno.  Panička řekla, že teda nebudeme dělat žádné fyzické aktivity, kromě ležení v posteli. To nám jde takřka ďábelsky.  procházky mám minimální, prý nepojedeme ani do školy. Já teda paničku podezírám, že v tomto ošklivém počasí se jí autem moc jezdit nechce, ale ona asi ví, proč mám být v klidu.
A víte co mi ještě provedla. Něco čemu nerozumím.  Že nám zamluvila místo na táboře naší psí školy v Heřmanově Městci to je v pořádku, ale pro koho bude ten druhý zamluvený odkládací kotec?  Snad mě neroztrhne vejpůl.
Fotky zatím nové nemáme, tak probereme nějaké starší zábavné a dáme je na rajče.
 
 03.01.2010
Dnes jsem byl ve škole na skupince pokročilých. Bylo to moc náročné. Kámoška Bela hárá. Kdo to měl vydržet. S paničkou jsme zrovna neměli radost, ale řekli jsme si, že se s tím nějak popereme. Já totiž jak je někde háravka, tak jsem totálně vyřízený a nevidím, neslyším. Kromě volání přírody.  Aby moje cvičení nepřipomínalo tolik krocení divé zvěře, tak panička po dohodě s tetou učitelkou mě krotila jenom tak, že jsem chodil na vodítku tak aby bylo prověšené, a když jsem se otáčel a snažil se táhnout, tak mě panička usměrnila. U obratů na místě jsem poslouchal a prováděl je takřka vzorně. Za kostičku sýra co by jeden neudělal. Dokonce jsem byl šikovný i při polohách sedmi, lehni, vstaň vedle paničky a i když stála panička přede mnou. Byl jsem sice na vodítku, ale aniž bych se chlubil, umím to i na posunky.  největší radost měla panička z toho, že se povedlo vzorně přivolání. Držela mě teta učitelka, panička neodběhla daleko a já na povel Ríšo ke mně! letěl jako blázen. V druhém kole jsem jsem vzal dráhu za hárající Belou, ale to mě její panička chytla za obojek, moje zařvala Lehni ! a bylo hotovo.  Za tohle mě nikdo teda nepochválil. Ale jinak bylo cvičení príma, moc se mi líbilo. Byla  tam spousta sněhu a nebyla ani tak strašná zima.
Jo, teď jsem musel paničce důrazně vysvětlit, že zapoměla napsat o odkládání do lehu, sedu, stoje. Pravda, panička stále vedle mně, kvůli Bele, ale zvládl jsem to! A zase si vylepšil odložení ve stoje.